Rafael Kubelík
Rafael Kubelík, KBE | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Narození | 29. června 1914 Býchory, Čechy Rakousko-Uhersko ![]() |
Úmrtí | 11. srpna 1996 (ve věku 82 let) Kastanienbaum Švýcarsko ![]() |
Příčina úmrtí | nemoc |
Místo pohřbení | Slavín Vyšehradský hřbitov |
Žánry | klasická hudba a opera |
Povolání | hudební skladatel, dirigent, houslista, šéfdirigent a klavírista |
Nástroje | housle |
Vydavatel | Decca Records |
Členem skupiny | Bavorská akademie krásných umění |
Příbuzná témata | Česká filharmonie |
Ocenění | Hudební cena Léonie Sonning (1983) Čestné občanství hlavního města Prahy (1990) Čestné občanství města Brna (1990) Zlatá medaile Royal Philharmonic Society (1995) Záslužný řád Spolkové republiky Německo ![]() Řád Tomáše Garrigua Masaryka ![]() |
Manžel(ka) | Ludmila Bertlová (1943–1961) Elsie Morrison (od 1963) |
Děti | Martin Kubelík |
Rodiče | Jan Kubelík |
Příbuzní | Petr Kubelík (prasynovec)[1] |
Podpis | ![]() |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/15lety_Malir_Rene_Roubicek_txt.gif/220px-15lety_Malir_Rene_Roubicek_txt.gif)
Rafael Jeroným Kubelík (29. června 1914 zámek Býchory – 11. srpna 1996 Kastanienbaum, kanton Lucern, Švýcarsko) byl český dirigent, skladatel a houslista. Proslul však především jako interpret děl českých a dalších slovanských skladatelů (Dvořák, Janáček, Martinů, Musorgskij, ad., především ale Smetana a Stravinskij). Byl též vyhlášeným odborníkem na skladby Gustava Mahlera či Bély Bartóka. V roce 1990 získal čestný doktorát Univerzity Karlovy v Praze, o rok později mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka a stal se čestným občanem hlavního města Prahy.
Umělecký životopis
Rafael Kubelík byl synem vynikajícího houslového virtuóza světové pověsti Jana Kubelíka. Otec mu poskytl základy hudebního vzdělání a směroval ho ke dráze houslisty. Rafael Kubelík absolvoval v letech 1928–1933 pražskou konzervatoř, kde kromě houslové hry studoval též skladbu a dirigování. Jeho kariéra dirigenta měla velmi strmý vzestup, neboť již v roce 1934 řídil poprvé Českou filharmonii. Spolu s ní se postupně účastnil koncertních turné v Itálii a Anglii. Po krátkém angažmá v brněnské opeře byl v roce 1942, tedy již ve svých 28 letech jmenován po legendárním Václavu Talichovi uměleckým ředitelem České filharmonie. Tehdy udržoval časté kontakty s hudebním skladatelem Vítězslavem Novákem, za nímž zajížděl do východočeské Skutče. V roce 1946 s orchestrem zahajoval i uzavíral 1. ročník festivalu Pražské jaro. Po únorovém komunistickém puči v létě roku 1948 emigroval. Postupně se vypracoval v jednu z největších dirigentských osobností své doby. V letech 1950–1953 stál jako umělecký ředitel a dirigent v čele Chicagského symfonického orchestru. Trvale propagoval ve světě českou hudbu a díky obrovskému úspěchu jím provedené Janáčkovy Káti Kabanové byl v roce 1955 jmenován hudebním ředitelem Královské opery (Royal Opera House) v Londýně, kde působil do roku 1958. Hudba českých a dalších slovanských autorů se stala pravidelnou součástí repertoáru opery. Po období častého hostování (Vídeňská či Izraelská filharmonie) byl v letech 1961–1979 šéfdirigentem symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově, ze kterého vytvořil přední světové těleso. Současně byl v letech 1972–1974 dirigentem Metropolitní opery v New Yorku.[2] Zde řídil poprvé 22. října 1973 benefiční představení opery Hectora Berlioze Trójané. Dále zde nastudoval operu Richarda Wagnera Götterdämmerung, kterou zde naposledy dirigoval 6. dubna 1974.[2]
Rafael Kubelík byl v emigraci trvale velmi angažován politicky a kulturně ve prospěch české společnosti i jednotlivců, pronásledovaných komunistickým režimem. Žil posléze střídavě v USA a Švýcarsku. Od svých sedmdesáti let byl již natolik handicapován chronickým kloubním onemocněním, že musel dirigentskou činnost ukončit. Přes všechny problémy však po pádu komunistického režimu uvítal možnost zahájit po 42 letech v exilu roku 1990 festival Pražské jaro cyklem Smetanových symfonických básní Má vlast. Zemřel 11. srpna 1996 ve Švýcarsku. Po symbolickém posledním rozloučení v Rudolfinu 18. září byl pohřben na vyšehradském Slavíně v Praze vedle svého otce.
Státní opera Brno | 1939–1941 | šéfdirigent |
Česká filharmonie | 1942–1948 | šéfdirigent |
Chicago Symphony Orchestra | 1950–1953 | umělecký ředitel a dirigent |
Královská opera Covent Garden v Londýně | 1955–1958 | umělecký ředitel a dirigent |
Symfonický orchestr bavorského rozhlasu | 1961–1979 | šéfdirigent |
Metropolitní opera v New Yorku | 1972–1974 | dirigent |
Skladatelská činnost
Kubelíkova kompoziční činnost obsahuje především orchestrální, koncertantní a vokálně-instrumentální skladby. Kromě toho se věnoval operní tvorbě a napsal několik komorních skladeb. Jen málo z autorových děl se dočkalo provedení.
- Opery
- Veronika (provedeno poprvé v Brně 1947).
- Cornelia Faroli (provedeno v Augsburgu 1972)
- Císařovy nové šaty (1946, nikdy neprovedeno)
- Květinky malé Idy (1946, nikdy neprovedeno).
- Komorní a koncertní skladby
- 1.houslový koncert (1940)
- 2.houslový koncert (1951)
- Violoncellový koncert (1944)
- Klavírní koncert (1950)
- Orchestrální, instrumentálně-vokální a chrámové skladby
- Sekvence (1975)
- Quattro forme per archi
- Pro memoria patris (1944)
- rekviem Libera nos pro orchestr, smíšený, dětský a recitační sbor (1955-56)
- Mše pro dětský sbor a smyčcový kvartet (1955)
Nejvýznamnější nahrávky
- Antonín Dvořák: 9 Symphonien, Scherzo capriccioso, The Wood Dove, Karneval Ouvertüre, Berliner Philharmoniker, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks CD komplet)
- Antonín Dvořák: Stabat Mater op. 58, Legends op. 59, Mathis • Reynolds, Ochman • Shirley-Quirk, Chor und Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, English Chamber Orchestra
- Antonín Dvořák: Concerto for Piano, Rudolf Firkušný - piano ; Česká filharmonie (1944 a 1946), CD úprava
- Georg Friedrich Händel: Xerxes Sbor a Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu řídí Rafael Kubelík. Osoby a obsazení: Xerxes (Fritz Wunderlich), Romilda (Jean Cook), Atalanta (Ingeborg Hallstein), Arsamenes (Naan Pöld), Amastris (Herta Töpper), Elvino (Max Proebstl), Ariodantes (Karl-Christian Kohn), Orfeo[3]
- Gustav Mahler: 10 Symphonien, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, (CD komplet)
- Béla Bartók: Concerto for Orchestra, Two Portraits, The Miraculous Mandarin; Royal Philharmonic Orchestra
- Bedřich Smetana: My Country, Boston Symphony Orchestra
- Bedřich Smetana: symfonické poemy, Vítězslav Novák: Česká suita; Česká filharmonie (1943 až 1948), CD úprava
- Přítomnost II. - Contemporary Czech Music (Rafael Kubelík - II. String Quartet, Jan Rychlík - Hommagi Gravicembalistici, Klement Slavický - Trio for Oboe, Clarinet and Bassoon, Jan Novák - Dulces Cantilenae for Tenor and Cello, Jiří Dvořáček - Slzy, Ivo Jirásek - Pastorale e saltarello for Oboe and Harp, Jiří Teml - Pantomima for Flute and Piano
Ocenění
Kubelík získal mnoho vyznamenání, cen a čestných doktorátů:[4]
- Golden Book of the Jewish National Fund (1954, Keren Kaymeth Leisrael),
- Ridder af Danneborgordenen (1960, Dánsko),
- Bayerischer Verdienstorden (1966),
- Grosses Verdienstkreuz des Verdienstordens der BRD (1974),
- Sonning Award (1983, Dánsko),
- Commandeur de l’ordre des Arts et Lettres (1984, Francie),
- Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy (1991, ČSFR),
- Honorary Knight Commander of the British Empire (1996, UK).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rafael Kubelík na Wikimedia Commons
Osoba Rafael Kubelík ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rafael Kubelík
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Dirigenti České filharmonie Archivováno 19. 8. 2011 na Wayback Machine. – vzpomínky Františka Slámy
Šéfdirigenti České filharmonie | |
---|---|
Ludvík Čelanský (1901–1903) • Vilém Zemánek (1903–1918) • Václav Talich (1919–1931 a 1933–1941) • Rafael Kubelík (1942–1948) • Karel Ančerl (1950–1968) • Václav Neumann (1968–1989) • Jiří Bělohlávek (1990–1992) • Gerd Albrecht (1993–1996) • Vladimir Ashkenazy (1996–2003) • Zdeněk Mácal (2003–2007) • Elijahu Inbal (2009–2011) • Jiří Bělohlávek (2012–2017) • Semjon Byčkov (2018–) |
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning | |
---|---|
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023) |