Projekt 667

Projekt 667B / třída Delta
Raketonosná ponorka třídy Delta IV
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	43
Osud	aktivní (2011)
Předchůdce	Projekt 667A / třída Yankee
Nástupce	Projekt 941 Akula / třída Typhoon
Technické údaje Projekt 667BDRM třída Delta IV
Výtlak	9210 t (na hladině) 11 740 t (pod hladinou)
Délka	167 m
Šířka	12,2 m
Ponor	8,8 m
Pohon	2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost	14 uzlů (na hladině) 24 uzlů (pod hladinou)
Posádka	130
Výzbroj	4× 533mm torpédomet 16× R-29RM

Projekt 667B (v kódu NATO třída Delta) je třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje rozsáhlou skupinu celkem 43 raketonosných ponorek, stavěných ve čtyřech skupinách označených na západě Delta I až Delta IV. Tato třída představuje už od 70. let 20. století páteř sovětských (dnes ruských) námořních strategických sil. Jednotlivé podtřídy se od sebe liší především počtem a typem nesených balistických raket. Stavba čtvrté generace třídy Delta probíhala souběžně s realizací ambiciózního programu stavby obřích ponorek projektu 941 Akula (v kódu NATO třída Typhoon). Ty už ale ke svému účelu neslouží. Naopak varianty Delta III a Delta IV pokračují ve službě v Ruském námořnictvu dodnes a postupně je nahrazují ponorky nové třídy Borej.

Varianty

Projekt 667B

Projekt 667B (v kódu NATO třída Delta I) – vývoj od roku 1965.^[1] Celkem 18 ponorek bylo zařazeno do služby v letech 1972–1977. Ponorky nesly 12 balistických raket R-29 (v kódu NATO SS-N-8 Sawfly) s dosahem cca 7800 km, odpalovaných pomocí systému D-9.^[1] Střely nesly jednu jadernou hlavici o síle 800 kT TNT.

Projekt 667BD

Projekt 667BD (v kódu NATO třída Delta II) – vývoj od roku 1972.^[2] Celkem čtyři ponorky byly zařazeny do služby v letech 1974–1975. Ponorky nesly 16 balistických raket R-29D (v kódu NATO SS-N-8 Sawfly) s dosahem cca 9100 km, odpalovaných pomocí systému D-9D.^[2] Hlavice zůstala stejná.

Projekt 667BDR

Projekt 667BDR (v kódu NATO třída Delta III) – vývoj od roku 1972.^[3] Celkem 14 ponorek bylo zařazeno do služby v letech 1976–1982. Ponorky nesou 16 balistických raket R-29R (v kódu NATO SS-N-18 Stingray), odpalovaných pomocí systému D-9R.^[3] Jedná se o první sovětské balistické rakety s vícenásobnou jadernou hlavicí (MIRV). Střela nesoucí tři hlavice o síle 200 kT TNT měla dolet 6500 km. Pokud ovšem nesou jen jednu hlavici o síle 450 kT, dolet se zvětší na 8000 km.

Projekt 667BDRM

Projekt 667BDRM (v kódu NATO třída Delta IV) – vývoj od roku 1975. Sedm kusů bylo zařazeno do služby v letech 1985–1992.^[4] Ponorky nesou 16 balistických raket R-29RM (v kódu NATO SS-N-23 Skiff) s dosahem 8300 km, odpalovaných pomocí systému D-9RM.^[5] Každá raketa nese čtyři jaderné hlavice o síle 100 kT TNT. Ruské námořnictvo realizuje modernizaci těchto ponorek pro nesení vylepšené střely R-29RMU2 Siněva, zavedené do služby roku 2007.^[6]

Reference

Literatura

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
• PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 667 na Wikimedia Commons